Třetí únorovou sobotu se v brněnské Melodce rozduněly severské rytmy doplněné o flétny, dudy a jiné zvláštní nástroje. Když jsem na Facebooku náhodou narazil na událost Heathen Assault over Brno, už podle seznamu žánrů jsem věděl, že přesně tohle se mi bude líbit. Účinkující kapely jsem znal právě dvě, ovšem žánry jako folk metal, melo-black a pagan black jsou přesně ty, které aktuálně poslouchám. Takže má účast byla předem jasná. Začátek byl naplánován na 3 odpoledne a poslední kapela měla o půlnoci teprve začít hrát. Tedy žádný koncert, ale spíš malý festival... No bylo to náročné, ale jsem moc rád, že jsem se zúčastnil. 

První kapelu, české Embrace the Darkness (doom), jsme cíleně vynechali. Už jednou jsem je na Melodce slyšel, takže to byla snesitelná oběť za pozdější příchod.

Krátce po 4. hodině, když jsme konečně dorazili na místo, měla druhá česká kapela, Wolfarian (folk), už rozehraný svůj set. Přemýšlel jsem, že bychom šli až na 3. kapelu, nicméně zrovna tohle jsem už slyšet chtěl. Dvě skladby, co jsem si pustil na YouTubu mi jasně řekly, že je nesmíme propásnout. A bylo to dobré rozhodnutí. Hráli dobře, melodie byly chytlavé, hudebně velice slušní. A to mají teprve 2 alba.

Vystoupení skončilo a já už se těšil na asi nejzajímavější hosty toho večera: Ymyrgar, tuniský folk metal. Ano, čtete správně, tuniský. I kdyby mě hudba příliš neoslovila, rozhodně mě zajímalo, jak vypadá metal v Severní Africe. A nevypadal vůbec zle. Sice se mi líbili méně, než kapela předchozí, ale hráli vcelku fajn a já jejich koncert hrdě poslechl až do konce. Mimochodem, právě vydávají nové album. 

metal-tun-x400.jpg

Ale pak už bylo trochu potřeba změnit žánr a na pódium nastoupili v pořadí třetí Češi, Desire for Sorrow (melo-black). Hudba opět dobrá. Do sluchátek na cesty bych si je nejspíš nedal, ale zrovna tohle je přesně věc, kterou člověk chce slyšet v klubu, na koncertě. Pořádný black na plný kule v uzavřeném prostoru. Dokonalé. Zpěvákovi bych možná vytknul trochu slabší growl (Nebo hůř nazvučený?), ale tak každý nemůže být Dani Filth. A když už je o něm řeč... Set mi připadl fajn, ale průměrný, až do chvíle, kdy zahráli tu jednu skladbu. Jak se jmenuje nevím, ale znělo to jako 13 podzimů od Cradly. Ale prostě úplně. Po této písničce se mi najednou začali líbit víc :-) Inspirace je jasná a takhle je to v naprostém pořádku. 

To už se blížila sedmá hodina a my začali mluvit o plánované pauze na večeři. V 7 začali poslední Češi na pořadu dne, Cruadalach. Žánr u sebe uvedený měli modern folk metal, a já tušil, že tohle pro mě úplně nebude. Před odchodem jsem si pustil pár skladeb od každé kapely, abych věděl, co lze vynechat a kdy vyrazit na jídlo. Tihle zněli jako Limp Bizkit s houslema a flétnou... Nakonec jsme se rozhodli, že poslechneme 2-3 songy. A ono to bylo překvapivě lepší, než se zdálo z YouTubu. Tedy stále ne můj šálek kávy, ale vystoupení bych si zvládl do konce, a rád. Ale hlad byl silnější a my se těšili na další kapely. 

Po osmé nastoupili němečtí Horn. První zpoždění za celé odpoledne a ještě hráli nějak déle, než měli. No a tahle kapela byla jediné zklamání večera. Experimental Black, jak bylo uvedeno, to prostě nebyl. Spíš thrash. (Pro neznalé - thrash jako mlátit, ne trash jako odpad.) Navíc zpívaný německy, slabším growlem, takže ta němčina šla dost rozeznat. A němčina v hudbě zní bohužel dost hrozně... Jako objektivně to špatný koncert nebyl, nazvučení fajn, řezali do toho poctivě, jenže všechny skladby byly tak nějak stejné. A ještě to natáhli a ukrojili čas další kapele...

Ale už se dostáváme k lepší části večera. U kapel začalo být poznat, že jsou víc "vykoncertované", tady měli už vlastní zvukaře. Někdy okolo půl 10 nastoupili Ellende (atmo-black z Rakouska)Bohužel, jak jsem říkal, moc svého času nám nedali. Ale možná to bylo trochu subjektivní, protože se mi koncert líbil, a oni svou půlhodinu dodrželi. Žádná němčina už mi tu uši netrhala, byl to kvalitní nářez, atmosférických prvků tak úplně akorát. 

metal-kelevala-x400.jpg

Vzestupná tendence hostů pokračuje a na stage nastupuje ruská Kalevala (folk). Tady jsem dopředu nemusel slyšet nic; věděl jsem, že tohle kvalitní bude. A bylo. Arkonu mám velice rád a tohle byla vlastně Arkona bez growlu. Takže super hudba. Nazvučení, chytlavost skladeb i samotné vystupování nemělo chybu, takže bych jim vytknul snad jedinou maličkost... Fakt nemuseli hecovat publikum co 30 vteřin v úplně každé skladbě. Ale na druhou stranu si to mohli dovolit, protože výkon stál opravdu za to. Jdu si od nich něco pustit :-) 

metal-moons-x400.jpg

A máme tu půlnoc a hlavní hvězdu večera, Moonsorrow (pagan black, Finsko). Zpozdili se asi jen 5 minut, ale rozjeli to v plné parádě - jediná kapela, co si nezkoušela nazvučení. A od začátku zněli suprově. No jo, takhle se to dělá. Zároveň jediná kapela, kterou jsem měl opravdu naposlouchanou, zahrála přesně tak, jak jsem očekával: krutě dobře. Že songy trvají 10 - 15 minut člověk ani nezaznamenal a už byla první hodina za námi. V poslední třetině zatopili ještě víc a člověk opravdu nelitoval, že to vydržel až do konce. S jedním přídavkem trvala show zhruba hodinu a půl a já si jenom říkal, že ta pětistovka za vstupné by se vyplatila klidně jen na poslední 3 kapely.

Takže zase za rok!

(Všechny fotky v článku jsou moje vlastní, foceno na telefon s pivem v druhé ruce.)