Další zajímavý koncert a úplně narvané Sono. Tak se dá ve zkratce popsat druhý dubnový pátek, kdy do Brna dorazili Abbath a Hypocrisy spolu s Vomitory a Vreid. Naposlouchanou nemám z těchto kapel žádnou, ale nakonec jsem se nechal kolegou ukecat a vyrazili jsme na Mass Halucination Tour 2026. A bylo to dobré rozhodnutí. 

Na místo jsem dorazil přesně na čas, kdy v 18:50 už rozjížděli svůj set norští black metloši Vreid. Nehráli špatně. Setlist bych mezi melo-black asi moc nezařadil, nicméně jako úvodní kapela večera určitě ostudu neudělali. 

Krátce po půl 8, téměř na minutu přesně, pokračovala švédská kapela Vomitory. Ti jsou zaškatulkovaní v úplně klasickém death metalu a přesně to předvedli i na pódiu. Set byl mnohem energičtější, svižnější, chytlavější. Večer se začal rozjíždět velice pozitivně. 

To už jsem se potkal se všemi, s kým jsem byl na koncert domluvený. A že to nebylo úplně snadné. Takhle plné Sono jsme snad ještě neviděl. Cesta z našeho klasického místa (nalevo od pódia u baru) do prvního patra druhé strany na čerstvý vzduch se ukázalo jako téměř nadlidský úkol... Sál se většinou plní v průběhu večera: ne každý chce vidět všechny předkapely a spousta fanoušku dorazí až na hlavní hvězdu / hvězdy. Tady bylo plno úplně od začátku. Štěstí, že byly rozumně dlouhé pauzy.

Protože pět minut před půl devátou to roztočili norští black-metloši Abbath. No... Musím říct, že jsem čekal malinko víc. Abbath sice naposlouchané nemám, ale Immortal trochu ano. Těšil jsem se na devadesátkově laděný nemelodický black s nepříjemně vysokým screamem, ale dostal slabší show s žádnými prvky, které by se vymykaly místní blackmetalové kapele z garáže u souseda. Jako nebyl to špatný set. Vizuálně výborný. Hudebně spíš průměrný. 

Následovala asi půl hodinová pauza, která sotva stačila na výlet do prvního patra a na záchod. Tady už jsme si museli rozdělit role, aby jeden čekal ve frontě na pivo a ostatní mohli mezitím na záchod. Ale zvládli jsme to a do hlavního sálu jsme se vrátili těsně před začátkem, kdy už měli kulisáci překopané celé pódium. A zvládli jsme se nacpat relativně dopředu.

Ve 21:45 konečně přišla hlavní hvězda, Hypocrisy (Ty měkké a tvrdé i/y se fakt nedají zapamatovat). Naposlouchat celou diskografii jsem samozřejmě před koncertem nezvládl, ale já vlastně ani nechtěl. Poslechl jsem si pár hitů, ty se mi líbily a chtěl jsem, aby mě kapela překvapila. Což se na 100 % splnilo. Když melodický death, žánrové hodně blízký Insomnium (které mám hodně rád), rozezněl Sono centrum, bylo mi jasné, že toto se mi bude líbit celé. A líbilo. První 3 kapely byly fajn, návštěvy akce bych asi nelitoval, nicméně Hypocrisy z toho udělaly nezapomenutelný zážitek. Rád na ně zajdu znovu.