Kvalitní metal

Předposlední album česko-anglických black metlošů Cradle of Filth je venku už nějaký ten pátek, ale proč si ho nepřipomenout. Za pořádný poslech totiž opravdu stojí. Po čtyřech deskách hrůzy (Thornography, Godspeed, Venus a Manticore) a velkém zlepšení na Hammer of the Witches se CoF konečně naladili na vlnu pořádného metalu. 

Bubny silou Thórova kladiva a kytary ostré jak Ódinův oštěp se rozduněly na úsvitu nového roku v Brně. Na halu Vodova byli povolání všichni bratři, kteří nosí v srdci pravý metal. Další kvalitní kapelu, co mi zahraje téměř za rohem, jsem nemohl vynechat; jinak bych zahynul ocelí. 

Jen pár dnů po předchozím koncertu k nám zavítali další metaloví velikáni, britsko-česká formace Cradle of Filth. Po sedmi letech byli opět v Brně a každý zarputilý fanoušek byl povolán na místo. A protože kvalita studiových desek šla v posledních letech strmě nahoru, nedalo se očekávat nic míň, než kvalitní nářez se vším všudy. Předkapelu Naraka ani druhého hosta Alcest jsem neznal, ale i tady jsem byl rád, že zase uslyším něco nového. 

Poslední dva roky nebyly velkým akcím moc nakloněné. Kapely rušily, co mohly, a pokud se některá z akcí zázrakem uskutečnila, interpreti mě zpravidla nezvládli nalákat. To se ale konečně zlomilo tento měsíc, kdy jsem koncertu Moospellů už odolat nedokázal. A tak se stalo, v časech mezi covid-zombie apokalypsou a nukleární apokalypsou, že jsem po dlouhé době konečně vyrazil na kvalitní metálek. 

Zůstat v dobré náladě je v této době přednější, než kdy jindy. A folk metal prokazatelně pomáhá ku zdraví duše. Když už mám tři články ke každému ročnímu období, byla by ostuda nenapsat ten čtvrtý. Tentokrát už se konečně podívám na ty neznámější a nejposlouchanější kapely, ale bude i pár méně známých, ať si rozšíříte obzory. 

Ani po dvou dílech není folk metalu stále dost. Proto se podíváme na další seznam zajímavých kapel, u kterých stojí za to strávit nějakou minutu. Opět půjde převážně o Rusko, protože ruský folk jsem začal tak nějak cíleně vyhledávat. Ale dnešní článek už bude trochu víc různorodý, protože i v jiných zemích jsem našel hudbu, co zahřála mou metalovou duši. 

Je škoda, když se mi nejoblíbenější skladba netrefí do nejlepšího alba. A protože do textu můžu nacpat jen omezené množství odkazů, tak raději, než spamovat Facebook klipama, na které stejně nikdo nekliká, dám je aspoň sem. V prvních dvou dílech o folk metalu jsem měl kromě hlavní ukázky i spoustu dalších prokliků na YouTube, ale ani tak jsem nepokryl všechny skladby, které jsem chtěl. Více jich najdete právě zde. 

Folk metalu není nikdy dost. Tímto heslem jsem uzavřel první díl, s ním bych také rád otevřel druhý. V tom vás zavedu do Ruska, kde se zdržíme na několik kapel. Zpívaná ruština zní překvapivě dobře, ať už melodická nebo uřvaná. Co jsem si blíž poslechl první dvě skupiny, které za chvíli představím, věděl jsem, že chci víc. A když došly songy k poslechu, hledal jsem podobné. 

Hudební tipy jsem hodně dlouho nesdílel. Kategorii Hudba plní hlavně dojmy z koncertů, kde nějaké zajímavé interprety k poslechu jsem měl už hodně dávno. Ale to chci dnes změnit. Není to dlouho, co jsem přišel na chuť folk metalu. A stejně jako u všeho, i tady mám potřebu se podělit. Ale nebojte: všechny ty nezvyklé nástroje (flétna, dudy, housle...), kterými je folk metal tolik známý, jsou tam opravdu jen k dokreslení atmosféry. Tedy aspoň u vyjmenovaných kapel. Spousta z nich do toho řeže tak, že ani black či deathoví velikáni by se za to nemuseli stydět.

Třetí únorovou sobotu se v brněnské Melodce rozduněly severské rytmy doplněné o flétny, dudy a jiné zvláštní nástroje. Když jsem na Facebooku náhodou narazil na událost Heathen Assault over Brno, už podle seznamu žánrů jsem věděl, že přesně tohle se mi bude líbit.