Poslední dva roky nebyly velkým akcím moc nakloněné. Kapely rušily, co mohly, a pokud se některá z akcí zázrakem uskutečnila, interpreti mě zpravidla nezvládli nalákat. To se ale konečně zlomilo tento měsíc, kdy jsem koncertu Moospellů už odolat nedokázal. A tak se stalo, v časech mezi covid-zombie apokalypsou a nukleární apokalypsou, že jsem po dlouhé době konečně vyrazil na kvalitní metálek. 

Že se vlastně jedná o takový mini festival, jsem zjistil až po nákupu lístků. Od půl osmé do půlnoci se mělo vystřídat 5 kapel. Znal jsem jedinou, ale byl jsem rád, že poznám nové skupiny, které bych mohl v budoucnu začít poslouchat. Moonspelly jsem na živo ještě neslyšel a návštěva koncertu mi stála i za tu jednu hodinku, kterou měli hrát.

O půl 8, přesně na čas, začala hrát první kapela: texaské melo-death uskupení Hinayana. Hráli asi půl hodiny, trochu jsem z nich cítil vibe Amonů a hudebně se mi líbili. Po krátké pauze dostala slovo druhá kapela, opět melodický death metal, Wolfheart. Střídání tří zpěváku a melodických vokálů s growlem mi stylově úplně nesedělo, nicméně koncertní podání bylo určitě lepší než u předkapely a já si jejich vystoupení užil. 

Opět krátká pauza, vystát frontu na pivo a už se do díla pustili třetí hosté, progressive-folk-black metalová banda Borknagar. Výčet stylů vskutku lákavý, nicméně poslech pár singlovek na YouTube a vlastně ani samotný koncert mě moc nepřesvědčil. Špatně určitě nehráli, ale spíš se mi netrefili do vkusu. A to mám folk i black velice rád.

Pomalu se mi začalo zdát, že každá další kapela je hlasitější a hlasitější. Ale to je samozřejmě v pořádku!

Jako předposlední host a jedna z hlavních hvězd nastoupila na scénu kapela Insomnium, opět melodický death, tentokrát z Finska. Tak tohle už byl pořádný death! Hudba skvělá, show výborná a já si od nich velice rád poslechnu vše, co nahráli.

moonspell-1.jpg

A pak konečně přišla chvíle, na kterou jsme se všichni těšili. Musím se přiznat, že jsem moc nevěděl, co od Moonspellů na živo očekávat. Spoustu skladeb mají pomalých a nepříliš vhodných na skandování v kotli. Ale já si nechtěl kazit překvapení sledováním starších koncertů, tak jsem si jenom v hlavě přemítal, čím by mi mohli udělat radost. Opium rozhodně bude. Zahrát mi Tenebrarum Oratorium 1, tak jim za odměnu vykoupím všechna trička, co dole v shopu nabízeli. A ke štěstí by pak už chybělo víceméně cokoli z prvního alba. A pokud by mělo padnout něco pomalejšího, tak aspoň Darkness and Hope. 

Přání se mi vyplnilo částečně. Pomalé skladby samozřejmě nebyly žádné (tedy vyjma závěrečné), sypali tam jeden nářez za druhým. Což mi po koncertu i potvrdil kolega, že na živo hrají právě a jenom takto. Když zhruba v půlce představení zaznělo Opium, věděl jsem, tendence nářezů bude už jen vzestupná. A jak začala hrát Alma Mater, měl jsem malý hudební orgasmus, protože něco takhle dobrého mi přesně ty 2 roky chybělo. Show zakončili zmíněnou pomalejší skladbou, ale nebylo to nic jiného než Full Moon Madness.

Spokojenost maximální. S celým večerem.