Cradle of Filth 13. 11. 2015 v Brně - recenze

 |  Hudba  |  726x
_

Druhý podzimní koncert jsem navštívil 13. 11. opět na Flédě. A že se bylo na co těšit. Nové album hlavní hvězdy, Hammer of the Witches, je víc než povedené. Po několika slabých albech to vypadá, že jsou Cradle of Filth konečně zpátky na koni. Ale stejně jako každý fanoušek před koncertem, i já jsem měl jistá očekávání, ale také obavy, u kterých jsem doufal, že se nevyplní... No abych trochu předběhl a nalákal vás k přečtení článku, řeknu to asi takto: jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy navštívil. Obavy? Naprosto zbytečné. Očekávání? Splněna na 110%. Nesmím ale zapomenout ani na doprovodné kapely, kterými byly Ne Obliviscaris a Tisíc let od ráje. Jak to tedy celé proběhlo?

Koncert otevřela zhruba o půl osmé kapela Tisíc Let od Ráje. Na tu jsem byl celkem zvědavý - přece jen Češi, kterým se poštěstilo dělat předkapelu takové hvězdě, jako je Cradle of Filth musí být zajímaví. No z jejich výkonu jsem měl pocity rozporuplné... Show to byla spíš vizuální než poslechová. Dvě zpěvačky s blackovým jekotem byly rozhodně zajímavé, ale třetí zpěvák, ten vypadal, že se pohybuje v úplně jiné sféře bytí... Pokud zrovna neobtěžoval zpěvačky (z nichž jedna prý byla jeho žena), trestal se jezdeckým bičíkem. Sem tam se snažil i zpívat, ale moc mu to nešlo, protože nebyl skoro slyšet. Hudebně mi na celém představení ale nejvíc neseděla kompozice skladeb: dvě slova, kytarový rif, další dvě slova, zase chvíli kytary a tak dále. Nějak tomu chyběly delší vokální pasáže. Skupinu jsem neznal, ale na rozdíl od té další mým uším moc neladila.

 

cof_tisic_let_3.jpg

 

Naopak Ne Obliviscaris mě docela zaujali. (Každopádně ten název se fakt nedá zapamatovat - i teď, při psaní článku musím používat copy+paste. Operativně jsme jim proto říkali "No Oblivion".) Ale k jejich výkonu: nazvučení dobré, skladby měly konečně hlavu a patu, housle super. Právě díky nim mi hodně připomínali The Sins of Thy Beloved - jenom ten dívčí hlas mi tam chyběl. Přesto výkon velice schopný, kapelu si v budoucnu rád poslechnu znovu.

Ve čtvrt na 10 konečně na pódium přišli Cradle of Filth. Žádné zbytečné řeči, hnedka to rozjeli intrem z Dusku následovaným druhou skladbou (Heaven Torn Asunder) ze stejného alba. Pak hned "Crueltyyy Brought Theeee some decent jokes" a já měl hned jasno, že má předpověď ohledně playlistu se vyplní: z každé desky ty největší vypalovačky proložené skladbami z alba nového. Právě tím pokračovali a hned další byl na pořadu dne Midian a Lord Abortion. Mezitím nám Martin Škaroupka (bubeník) česky poděkoval, že jsme přišli a Dani pokračoval ve svém osobitém jekotu. A já si říkal, že to dnes zvládá až příliš v pohodě. Co jsem viděl pár živých záznamů z předchozích let, připadlo mi, že jeho nejlepší léta jsou už pryč... Jak jsem byl rád, že jsem se mýlil. Malice Through the Looking Glass (další pecka z Dusku) zněla stejně jako z alba a ostatní skladby na tom nebyly jinak. Navíc Ashok si to dával naprosto ultimátně - prostě výborný kytarista na správném místě.

Asi po hodině členové na chvíli odešli. Tak si říkám: to už je jako konec a bude jen pár přídavků? To snad ne, to musí být jenom nějaká rauchen pauza... A nejspíš i byla, protože na diváky čekala ještě další půlhodina našlápnutých skladeb. Chvíli jsem přemýšlel, co tomu ještě chybí k dokonalosti. (Zde se možná vyskytnou drobné nepřesnosti, opravdu si nepamatuji přesné pořadí.) Jeden z mých nejoblíbenějších válů, The Twisted Nails of Faith mi zahráli. 3 písničky z nového alba, po dvou z Dusku a Cruelty, takže chyběla ještě druhá z Midianu. Potom Nymphetamine, bez něj by to nešlo. Ten mě také utvrdil, že nová zpěvačka a klávesistka i ty staré věci zvládá se stejnou noblesou, jako tehdy Sarah: další člen, který do kapely výborně zapadl. Ale zpět k tomu, co mělo přijít. Queen of Winter Throned z Vampýry je taková jejich oblíbená skladba, kterou často hrají - však proč ne. Pořád tu ale ještě chyběl Her Ghost in the Fog a víceméně cokoli z Principle. Že by Forest Whispers Thy Name? No samozřejmě, hrají ho často :-) Tyto geniální skladby uzavřely ještě geniálnější koncert, který celkově trval něco přes hodinku a půl. Ono se toho ani víc stihnout nedalo, když průměrná délka písničky je 6-7 minut. No... From Cradle to Enslave by se tam možná vešlo. Ale nevadí, člověk nemůže mít všechno. Jinak z těch špatných alb, jak jste jistě pochopili, nehráli vůbec nic.

 

cof_4.jpg

 

Tím ale večer zdaleka neskončil. Ještě se ale na chvíli vrátím k vystoupení: zapomněl jsem totiž okomentovat provedení. Žádné zbytečné kraviny, pouze videoklipy promítané na plátno. Mělo-li to videoklip, hrál videoklip, jinak různé obrázky například z bookletů či plakátů. Kapela prostě neřešila vizuální show a soustředila se jen na kvalitní hraní. A že kvalitní bylo! No koncert skončil chvíli po jedenácté a my se rozhodli, že nemá smysl chodit někam dál a ušetřit 10 korun na jednom pivu, a tak jsme zůstali. Zhruba po hodině jsme si všimli, že postupně prochází někteří členové kapely. Tak proč nezkusit štěstí a nepočkat ještě chvíli - co kdyby prošel nakonec i Dani? A taky že jo. Asi v jednu v noci se konečně objeví malá postava s naraženou čepicí... A bodyguardem. Ten jenom stroze zahlásí "no photo" a oba pokračují směrem k autobusu. No škoda. Nebo počkej... Po chvíli vidím, jak se venku skládá fronta posledních přeživších a frontman se vesele šklebí do všech nastavených objektivů: s každým, kdo tam čekal. I když ho manažer neustále volal, ať už konečně jde, zpěvák ho ignoroval, dokud neodbavil úplně všechny. A tak fotka s panem Dani Filthem krásně uzavřela už tak kvalitní večer.

Facebook Twitter Google+

Přidat komentář







Nevím, kolik to je
Parak simati, Muballit mitte, Nergal allatu mellamu mesaru, La tapallah Annuaki, Kettu Puluthu qillatua