Původně jsem tu měl rozepsaný článek o generování reakcí na komentáře pomocí struktury cyklů a regulárních výrazů. Ani nevím proč; možná proto, že se zrovna rozpršelo, nebo také proto, že z neznámého důvodu poslouchám 10 let starou Taneční Ligu, ze stejně nevysvětlitelného důvodu jako si opět dělám pořádek v cédéčkách a kopíruju kvanta zbytečných dat na disk, rozhodl jsem se dnes napsat článek na téma naprosto odlišné. 

V hlavě ho mám už dlouho, řádově v měsících. Snad je právě dnes ten pravý den své myšlenky trochu rozvézt a nechat je konečně spatřit světlo světa. Jako člověk na hudbě naprosto závislý budu mít možná na některé věci trochu jiný názor, snad i přehnaný. Ve svém životě jsem se ale už setkal s lidmi s úplně stejným pohledem na věc, a tak jsem se rozhodl přimět k zamyšlení další z Vás.

Jak napovídá nadpis, jedná se samozřejmě o hudbu, hudbu v pravém slova smyslu. Hudbu jako část kultury, kultury širší společnosti i kultury každého z nás. Dokáže v nás zanechat nějaký zážitek, ať už zážitek pozitivní či negativní. Nebudu zde mluvit o hudbě jako o zvukové kulise, nějaké výplni ticha. Jako například Winamp, který mi tu právě hraje na pozadí, potichu, abych se mohl soustředit na psaní…

Komu z Vás se stalo, že spojil jednu konkrétní skladbu se zážitkem z minulosti?

Určitě, možná o tom ani nevíte. Já ano, párkrát jsem toho docílil i úmyslně. Bavíme se tu řádově v letech, samozřejmě. Vzpomínky jsou něco abstraktního, někdy navždy odejdou, jindy se vrací. Jenže asociace melodie x vzpomínka dokáže být někdy tak silná, že se vrací stále dokola, jakoby k sobě tyto dva elementy už neodmyslitelně patřily. Ve finále tím docílíme akorát toho, že se nám zprotiví do té chvíle oblíbená skladba, protože zážitky negativní bývají zpravidla silnější, než ty pozitivní. A my ten vál už nemůžeme ani slyšet.

Snad jsem Vás nezděsil svou poněkud melancholickou úvahou, ale člověk potřebuje jednou za čas upustit od psaní nových tříd, vymýšlení dalších pravidel rewritingu a napsat jednou i něco méně očekávaného.

Zkuste se také zamyslet. Nemám pravdu?

Poznámka: opravdu mi to s tímto článkem moc nešlo, mám ho rozepsaný asi 2 týdny, stále se ne a ne dostat k jeho dokončení… Ať už bylo dnes počasí sebehezčí, v době napsání prvního odstavce opravdu lilo jak z konve. To jen pro případ nesrovnalostí, na toto téma snad až příště.