Předposlední album česko-anglických black metlošů Cradle of Filth je venku už nějaký ten pátek, ale proč si ho nepřipomenout. Za pořádný poslech totiž opravdu stojí. Po čtyřech deskách hrůzy (Thornography, Godspeed, Venus a Manticore) a velkém zlepšení na Hammer of the Witches se CoF konečně naladili na vlnu pořádného metalu. 

Když člověka napříč čtyřmi alby zaujmou pouze 2 skladby, bude s kapelou asi něco špatně. Lilith Immaculate, stejně jako Death of Love jsou výborné, ale není to trochu málo ze čtyř alb? Naštěstí se kluci vzpamatovali. 

V recenzích, které jsem si stihl přečíst, styl nového alba často přirovnávali ke kultovním kouskům Dusk / Cruelty / Midian. Za sebe musím říct, že styl mi víc připomíná přelom Midianu a Bitter Suites, nicméně souhlasím, že Cradle zase zní jako ve svých nejlepších letech.

Na druhou stranu na albu nebyla žádná brutální pecka, která by mě na první poslech posadila na zadek. (Jako například výše nalinkované.) Ale jako celek super. 

_ _