První z letošních lákavých koncertů jsem stihl hned třetí víkend v lednu. V rámci Heidenfestu 2026 k nám zavítali folkmetaloví velikáni Finntroll a Korpiklaani. A s nimi i několik dalších kapel, které večer příjemně doplnily. Folk patří k žánrům, které v posledních letech poslouchám asi nejvíc, takže bylo jasné, že na této akci nesmím chybět. Navíc se konala doslova za zadkem. 

V Sono Centru jsem nebyl poprvé, takže jsem si dobře věděl o jeho největší slabině - člověk se tam nenají. První kapela byla psaná už na 17:30 s plánovaných koncem až v 11:00. No... Přece nebudu poslouchat své oblíbené kapely hladový. Tak jsem se rozhodl, že dorazím až tak na sedmou, abych zvládl večeři v nějakou lidskou hodinu a zároveň viděl aspoň závěr druhého vystoupení. 

To se mi moc nepovedlo. Když jsem dorazil, Trollfest právě dohráli svůj set. A tak jsem se o nich dozvěděl až na místě od kolegů; hudebně jsem prý o moc nepřišel. Špatní nebyli, jen mizerně nazvučení. Ale přišel jsem o zážitek po stránce vizuální - ano, byli to ti růžoví plameňáci. Škoda. Kostýmy jsem samozřejmě zahlédl v předsálí, takže jsem si mohl spojit ty zvláštně vyhlížející metloše s konkrétním jménem. 

Přesně v 19:15 začali hrát Heidevolk. Kapelu jsem do té doby neznal, takže jsem byl zvědavý, co nabídnou. Nazvučení se zjevně spravilo, protože zvuk se mi zdál z mého místa rozumný. Ale výběr skladeb už tolik ne. Poskládat setlist z pomalých skladeb je prostě špatná volba. Po jejich vystoupení jsme se všichni shodli, že kdyby byla celá show tak dobrá, jako poslední 2 skladby, bavilo by nás to mnohem víc. 

Finntroll

Harmonogram se dařilo plnit přesně, protože ve 21:20 nastoupili na scénu Finntroll. A to už byla jiná. Setlist byl sestavený tak, jak se patří, a jeden nářez střídal druhý. Finntrolly sice nemám tolik naposlouchané, ovšem spoustu skladeb jsem poznal a ty, které ne, jsem si užil úplně stejně. Že za mikrofonem stojí jiný zpěvák, mi došlo až ve chvíli, kdy to mezi skladbami zmínil kytarista. Hráli dobře. Jen škoda, že doplňkové nástroje měli puštěné z playbacku a neměli tam aspoň jednoho klávesáka.

_ _

A tak přišel čas na hlavní hvězdu večera, finské metloše Korpiklaani. Ty už mám naposlouchané poctivě a zároveň patří mezi nejoblíbenější kapely mého současného playlistu. Jedinou drobnou výtku bych měl k nazvučení: zpěvák byl první půlku zbytečně potichu. Přesto jsme si na začátku užili hitovky jak Wooden Pints, Happy Little Boozer, či moji oblíbenou, Ruumiinmultaa. Závěrečná Vodka jen potvrdila, že playlist postavený z dynamických hitovek funguje vždy.  

Korpiklaani předvedli výbornou show. Až mi bylo líto, že celý festival vlastně ani nezaplnil Sono Centrum. Horní balkony zůstaly zavřené a vlastně je ani nebylo pro koho otevírat. Na svém obvyklém místě u levého baru jsem měl dost prostoru, nikdo se nemačkal a nemusel jsem neustále uhýbat bloudícím lidem.

Závěrem snad jen velký respekt týpkovi s akordeonem (Sami Perttula), který na něj dokázal vyrobit téměř jakýkoli zvuk, včetně flétny. 

_ _

(Všechny fotky v článku jsou mé vlastní, foceno na telefon s pivem v druhé ruce.)