Třetí březnový pátek se nesl ve znamení Festivalu Otrlého diváka, na který jsem se i přes absenci Skautského průvodce docela těšil. Ozvěny festivalu, tedy "regionální repete", jak pořadatelé brněnskou projekci nazývají, letos opět nabídly 3 filmy. Snímek Bojovník, vysílaný v 6 hodin jsem neměl šanci stihnout, a tak jsem vyrazil až na hlavní biják večera, Posledního draka. 

Abych vám trochu přiblížil, co přesně je tahle věc zač: hudební kung-fu. Bojové scény proložené šílenými disco klipy z osmdesátých let. Na pozadí potom love story, zlý šógun a samozřejmě nechybělo ani klasické hledání sama sebe. Největší klišé, co si člověk dovede představit, zasazené do béčkové akce. Takže tak. A byl to naprosto famózní film.

Kdo nevyrazil, prohloupil. Festival totiž každoročně nabízí filmy s live dabingem, které v této konkrétní verzi už nikdy v životě neuvidíte. Takže u plátna byl stůl, u něj seděli čtyři lidé, kteří střídavě dabovali veškeré dialogy a jedna slečna, která ještě zpívala všechny hudební vsuvky. Poslední písnička mi zní v hlavě ještě teď.

Ale měl bych se vrátit zpět na osmou večerní a popsat, jak to všechno bylo hezky od začátku. Krátce po osmé vstoupili do sálu pořadatelé, pronesli úvodní slovo, (sklidili zasloužený potlesk), publikum se rozesmálo a do konce filmu už se smát nepřestalo. Kdo nezažil live dabing, nepochopí. Přisprostlé písničky s oduševnělým textem jako "dáme se pak snídani, bude to švanda k posrání" nebo přízvuk dabovaný slovensky, kde nechyběl ani pověstný "drevokocúr", učinily slabě nudný film naprosto ultimátním. I hodnocení CSFD, které bylo před začátkem festivalu asi o 10% nižší, tomu perfektně odpovídá. No za 120 korun napůl kino a napůl divadlo.

Na desátou hodinu byl naplánován horor Hvozd. Britská novinka loňského roku slibovala neohrané téma: vražedný les. Ještě před tím nám produkce pustila předfilm Pan opice (Caballero Ape). Tříminutový snímek pojatý formou traileru vyprávěl příběh šílence, který když si nasadí opičí masku, zabíjí každého, kdo jí zrovna banán. Pár slov k filmu nám řekl i pan režisér, čímž naladil tu správnou atmosféru.

Že bude Hvozd kvalitní psycho, ukázaly hned první minuty děje. Z toho lesa šel strach, i když se tam zrovna nic nedělo. Příběh pěkně gradoval, a když nastoupily všechny možné potvory snažící se zabít hlavní hrdiny, bylo jasné, že je to pořádný horor se vším všudy. Myslím, že film by si zasloužil i seriózní projekci ve velkém kině. Tedy byly tam jisté rušivé vjemy, které mi zážitek trochu kazily... V prvé řadě jméno Iggy, naprosto nepochopitelně titulkované jako Jake. (Ale to je spíš detail.) No a v druhé řadě pak neutišitelné dítě, které režisér nacpal skoro do každé scény. Namísto otázky vlastního přežití pak aktéři stále řešili jeho uklidnění. Tak snad nejdřív se pokusím neumřít, pak mě teprve začne zajímat klid vlastního potomka... A naopak, když se později ukázalo, že jeho role v příběhu je velice důležitá, zase tam chybělo. Ale pokud se ale přes tento drobný nedostatek přenesete, Hvozd vás odmění kvalitním napětím a stylovými příšerkami.

I tento film se po premiéře na festivalu vyhoupl v hodnocení o víc jak 10%. A já myslím, že by mohl dosáhnout i na červené hodnocení. Děj už ale blíž popisovat nebudu, abych náhodou neprozradil něco, co nemám.

To by bylo pro dnešek vše. Doufám, že příští rok už (nebo opět) vyrazíte.

_ _