Heathen Strike over Brno VI - Recenze

Předposlední únorový víkend Brno opět hostovalo Folk / Black metalový festival Heathen Strike. Po několika letech, kdy se mi účast z různých důvodů nedařila, jsem se na něj konečně dostal. 

Pátek

Kapely z dlouhého seznamu jsem znal přesně tři: Arkona, Moonsorrow a Thyrfing. První z hlavních hvězd a mých oblíbených kapel, Arkona, začínala v devět. Tak jsme se s kolegy dohodli, že osmá hodina bude ideální čas příchodu. Ať stihneme aspoň jednu kapelu a část druhé. Když jsme se konečně sešli na místě, už končili svůj set švédští Apocalypse Orchestra (medieval folk / doom metal). Špatní nebyli, jen mi jejich hudba přišla vhodná spíš na dobrou noc než na začátek večera. Ale skladby byly sympatické a melodické. 

A tak jsme se po chvíli přesunuli na druhou stage, kde měli zahrát Lacrimas Profundere. Tam už poctivě zvučel nějaký metloš, ale po chvíli nám sdělil, že kapela z důvodu nemoci vypadla a on bude hrát až v dalším bloku. Škoda. 

Necelá hodinka uplynula a my běželi na Arkonu (folk / pagan metal, Rusko). Na jejich set jsem se upřímně těšil. A možná proto jsem byl nakonec trochu zklamaný... Nazvučení moc nevyšlo. Zpěvačka nebyla téměř slyšet a týpek s flétnou skoro vůbec, i když měl u sebe dva mikrofony. Yarilo mi nezahráli, ale padlo aspoň Goi Rode Goi. Zaujala i pecka Tseluya zhizn´, i když volba sedmnáctiminutové skladby na hodinový set nebyla úplně ideální. I vše ostatní bylo podobně unylé a pomalé. Než se na poslední dvě písničky všechno spravilo: Zakliatie bylo nazvučené o 100 % líp, než celý zbytek koncertu a diváci si toho hned všimli. Na poslední skladbu už si nevzpomenu, ale i ta byla dobrá. Škoda, že tak nezněl celý koncert.

Hurá dolů na metloše, který poctivě nazvučoval: Schirenc Plays Pungent Stench (death metal, Rakousko). Ten název nedokážu ani pořádně přečíst, ale to mi nezabránilo si koncert užít. Nazvučil opravdu dobře. Jen hudba byla taková generická. Obyčejný death, nic extra; tohle už jsem slyšel stokrát. Ale v rámci festivalu příjemné vystoupení. 

To už přišel čas, kdy na horní stage začínali Thyrfing (viking metal, Švédsko). Druhá z kapel, kterou jsem znal a na kterou se těšil. A ti konečně předvedli show, kvůli které mělo smysl v pátek dojít. Výborně nazvučení, solidní playlist skladeb a všechno bylo tak, jak má být. Blackově znějící kousky občas proložili něčím melodičtějším a já si jejich vystoupení skutečně užil. 

...vystát frontu na pivo, aspoň na chvíli si skočit na čerstvý vzduch a už jsme šli vyhlížet další skupinu, Flashless. Jenže i ti odpadli z důvodu nemoci, a tak nám nezbylo, než si hodinku počkat na posledního interpreta, Eldamar (experimental black metal, Norsko). 

No... Jako nebylo to zlé. Ale takové zvláštní. Hudba fajn, atmosférické prvky fajn, ale nějak tomu chyběly vokály. Tedy hlasové projevy přítomny byly, jenže se vždy ozvalo pouze "ááááá!!!" bez jakéhokoli hlubšího sdělení. A když jste zvyklí, že zvracení do mikrofonu má mít nějaký text, a najednou tam není, bude vám to prostě znít divně. A tak při rozhodování, jestli odejít v půlce vystoupení nebo tam čekat další hodinu na rozjezd, jsme zvolili odchod. 

Sobota

Sobota byla mnohem hektičtější. I když jsme se nakonec rozhodli, že dorazíme až tak v půlce, vše na sebe tentokrát navazovalo (chvílemi se vystoupení i překrývaly) a divák neměl příliš prostoru si vydechnout. Ale v dobrém slova smyslu.

Dorazili jsme hezky na sedmou a to už měli rozjetý svůj set němečtí Non Est Deus (black metal). A tohle bylo fakt dobré. Hudba slušná, image ještě lepší: na pódiu jeden velký kříž, tři malé před každým členem a v pozadí pověšený obraz poslední večere ve variaci se zombíkama. Po bližším prozkoumání museli i fanoušci bez základů latiny pochopit, že tohle určitě křesťanský metal nebude. Všichni oděni v kápích (což byla letos asi povinnost, protože všechny kapely měly na sobě nějakou kápi) a zpěvák se celou dobu tvářil, že dává důležité kázání. Líbili se, pobavili. 

Jako druhá kapela našeho večerního plánu nám zahrála Dymna Lotva (doom / post metal, Bělorusko / Polsko). Stage v přízemí byla vlastně jenom část restaurace a divák viděl kapelu hezky zblízka. Sympatická zpěvačka rozhodně zaujala. Growl střídaný melodickými vokály, tvrdé kytary a sem tam nějaké atmosférické prvky. Příjemné. 

Sotva skončili poslední písničku, už jsem spěchal nahoru na Archgoat (Finsko). Další generický black, který na pódiu nezněl špatně, ale šlo o to samé pořád dokola. Sál se hodně vyprázdnil, ale já toho aspoň využil a konečně se nacpal do jedné z předních řad. Kytarista pobavil, když v jednu chvíli naštvaně fláknul kytarou o zem a kapela musela 5 minut čekat, než se zpátky zapojil a naladil. 

Po tomto vystoupení už se o slovo přihlásil hlad, takže jsem vyrazil do restaurace doplnit energii v podobě bůčku s hranolkama (a kečupem, samozřejmě). Vyšlo to dobře, protože v přízemí zrovna hrál další interpret, slovenští Valar. Moc jsem je od stolu neviděl, ale zněli velice sympaticky: takový ten nejvíc typický folk stylu Kalevala. Až zpětně jsem se dozvěděl, jak zdání může klamat, ale k tomu se ještě vrátím za pár odstavců. 

Valar ještě neskončili a už mi kolega shora hlásí SMSkou, že Moonsorrow (pagan metal, Finsko) nazvučují. Tady opravdu nechci přijít o jedinou skladbu. Třetí kapela, kterou jsem z celého seznamu znal víc, než jménem, mi dokázala, že celý Heathen Strike měl fakt smysl. Byli výborní. Playlist slušný, nazvučení úplně akorát, vystoupení perfektní. Než po nějaké hodince hraní začali pomalu uklízet... A kolega povídá: "Mají ještě 10 minut, to musí dát aspoň jednu písničku". A já tak přemýšlím a říkám: "No měli by, ale nevím, jestli ji stihnou". Tak dali, samozřejmě. A přetáhli. Ale Sankaritarina prostě chybět nesmí. 

Po skončení dalšího výborného setu jsme se nacpali do fronty na pivo a honem honem do přízemí na další kapelu, slovenské Barbar Bards. Ti byli pro mě asi největší překvapení a měli nejvtipnější vystoupení celého festivalu. Barbar Bards totiž nehráli metal, ale čistou středověkou hudbu. Jenže dudy, housle, akustika a poctivě natuněné bubny jako metal zněly. Kdybych je neviděl, řeknu si: čistý folk metal. A to byl vlastně i případ Valar, ke kterým se znovu vracím: ani oni nebyli metal.

Ale zpět k Barbar Bards. Představili se jako skupina ze Slovenska s jedním ruským členem. Zpěvák na nás mluvil anglicky. Mezi písničkami dostal slovo i ruský kolega, hrající na dudy, který spustil samozřejmě rusky. Bubeník nás pro změnu pozdravil německy. Ale hráli dobře. Fakt dobře. Playlist se skládal ze slovenských národních písní (například Tota Heĺpa) a dalších středověkých melodií z různých částí Evropy. Samozřejmě nechyběl ani cover nejvíc středověké písně na světě: Warriors of the World United. Fanoušci si dokonce vyžádali přídavek, takže jsem určitě nebyl jediný, koho nadchli. 

To už bylo chvíli po půlnoci a nahoře se rozezněli Nargaroth (black metal, Německo). Poslední kapela večera i celého festivalu už zněla líp, než generický black/death, který jsem tu několikrát zmiňoval. Jenže náročný večer už byl znát, takže jsme se opět shodli na dřívějším odchodu. S pocitem dobře stráveného večera a spoustou nových kapel, co čekají na zařazení do playlistu, jsme se rozloučili s Heathen Strike over Brno VI. 

(Všechny fotky v článku jsou mé vlastní, foceno na telefon s pivem v druhé ruce.)