Manowar 26. 1. 2023 v Brně

Bubny silou Thórova kladiva a kytary ostré jak Ódinův oštěp se rozduněly na úsvitu nového roku v Brně. Na halu Vodova byli povolání všichni bratři, kteří nosí v srdci pravý metal. Další kvalitní kapelu, co mi zahraje téměř za rohem, jsem nemohl vynechat; jinak bych zahynul ocelí. 

Každý, kdo nepadl v bitvě, se dostavil ve 20:00 na místo určení. 

Po vystání fronty na pivo a dohledaní našich míst jsem se s bratry ve zbroji odebral na tribunu, která se nakonec ukázala jako dobrá volba. Výhled byl výborný a ozvučení také solidní. Místo bych nedoporučil nikomu se závratí... Ale kdo má závratě, nemůže bojovat za svého krále! 

Oficiální popis akce zněl: 'Nadcházející turné s názvem “Crushing The Enemies Of Metal Anniversary Tour 2023” bude oslavou více než 40 let opravdového heavy metalu a bude věnováno výročím legendárních alb Manowar - “Battle Hymns”, “Into Glory Ride, “The Triumph Of Steel”, “Kings Of Metal” and “Warriors Of The World”'. 

Což znělo na první pohled fajn, ale... Jaký Triump of Steel jako legendární album? Kde je nějaký Sign of the Hammer a Fighting the World? Předkapela se konat nebude? Žádné info o předkapele jsem nikde nenašel.

A vskutku, žádná předkapela se nekonala. Jediný pravý metal ozvučil halu asi ve 20:15, o čtvrt hodinku později oproti plánu. 

Set otevřeli klasicky skladbou Manowar z debutového alba, následovanou Kings of Metal a Fighting the World ze stejnojmenných desek. Hurá! Takže popisek byl samozřejmě nesmysl psaný bezvěrci a fanoušci se svých oblíbených alb dočkají. Čtyřka na playlistu, Holy War, mě v tom jen utvrdila. Zvuk zatím nebyl špatný, ale na prostřední část koncertu se ještě malinko zlepšil. 

Zvukařům nejspíš pohrozili, že se nedostanou do Valhally, protože skladby Heart of Steel, Gates of Valhalla a Warriors of the World už zněly výborně. Mezitím nám Joey představil nového bubeníka. Ten sice kvalit Scotta Columbuse nedostál, nicméně najít si v důchodovém věku nového člena kapely není snadný úkol. 

V druhé půlce setu jen přídávali na tempu. Štíty praskaly pod sekyrami, meče se lámaly o brnění... Pardon, bubeník do toho řezal a basák ukázal, že na to stále ještě má. Také přidali 2 skladby z alb novějších. Ty jsem poznal, ale nedokázal si je honem zařadit; tak snad mi Bohové Hromu odpustí. 

Hitovka The Power z alba Louder than Hell se ale příliš nepovedla, protože song jsem poznal až podle textu, nikoli podle melodie... Nahoře už jsme byli upečení jak váleční koně ve vřavě bitvy, protože klimatizace se zjevně odporoučela zpátky na Asgard. Ohnivá show, byť výborná, tomu příliš nepomohla. Naštěstí Joeyho nezapomenutelný projev ano. 

Naučil se česky několik dlouhých vět a zhruba 5 minut mluvil poměrně slušnou češtinou. Včetně bezchybně řečeného slova "nejoblíbenější". Už nevím, jestli nejoblíbenější bylo české pivo nebo holky, ale všichni na něj zírali, že se vůbec něco takového naučil. 

Ale už byl čas rozbít nepřátele skladbou Hail and Kill. Eric ty výšky pořád vyzpívá. Ano, už to není co před dvaceti lety, ale pořád si to dává slušně. Metaloví válečníci bojovali čestně až do konce a jako přídavek jsme dostali pecku Black Wind, Fire and Steel.