Hudba

Poslední adventní neděle se nesla ve znamení pořádného metalu. Do zlínského Masters of Rock Café zavítala čtveřice Unearth, Kataklysm, Ensiferum a Iced Earth. A já na takové akci samozřejmě nesměl chybět. Jelikož jsem dva poslední koncerty svých oblíbených Kataklysm vynechal (nechtělo se mi do Prahy), musel jsem to letos napravit. A nelitoval jsem.

Poslední brněnský koncert, na který jsem vás zval, proběhl 15. 1. 2016 v OMFG Aréně Rondu. Musím se ale přiznat, že pořád nemám ucelené dojmy a tak nějak nevím, jak moc se mi to vlastně líbilo. Asi takhle: hráli dobře. Hráli málo starých věcí, ale ty nové byly dobré. Nazvučení se v průběhu večera měnilo víc, než by si člověk přál, ale některé skladby hučely velice schopně. 

Druhý podzimní koncert jsem navštívil 13. 11. opět na Flédě. A že se bylo na co těšit. Nové album hlavní hvězdy, Hammer of the Witches,je víc než povedené. Po několika slabých albech to vypadá, že jsou Cradle of Filth konečně zpátky na koni. Ale stejně jako každý fanoušek před koncertem, i já jsem měl jistá očekávání, ale také obavy, u kterých jsem doufal, že se nevyplní. No abych trochu předběhl a nalákal vás k přečtení článku, řeknu to asi takto: jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy navštívil. 

Zdravím všechny příznivce dobré hudby. Jak jsem nedávno psal, 27. října 2015 navštívila Brno finská kapela Children of Bodom, která přijela uctít chaos. Na koncert jsem šel už jen z toho důvodu, že nepatřím mezi fanoušky festivalů a tak jsem je naživo ještě hrát neviděl. 

Hned dva atraktivní koncerty krátce po sobě: takto krásně nám začne letošní podzim. Že by se Cradle of Filth rozhodli zavítat do Brna, o tom se mi ani nezdálo. Mám sto chutí se tu rozplývat nadšením ještě tak 2 další odstavce, ale raději se podělím o klíčová fakta.

Aby mi blog nestál. Článků ke zveřejnění tu mám nachystáno vícero, ale v poslední době nějak nebyl čas něco psát. To je samozřejmě potřeba co nejdříve napravit, takže začnu články nejsnazšími k dokončení. Vybrat z té hromady hudby to nejlepší je občas nadlidský úkol, a tak přidávám ještě dodatek k poslednímu článku: skladby, které se do TOP10 nevešly, ale uvedení si zaslouží.

…které vám rozproudí krev v žilách. Po krátké pauze skrz dovolenou a celkově nabitý program jsem si připravil další revizi zajímavé hudby k poslechu, tentokrát v žánru trance. Poslech zahraničních rádií zaměřených na tento styl mi přinesl spoustu příjemných hudebních chvil, ovšem s tou nevýhodou, že k většině setů zpravidla neexistoval tracklist. 

Článek o nejzajímavějších baladách už jsem jednou psal, ale myslím, že je na čase přidat další typy na kvalitní skladby k poslechu. Spousta z nich v době, kdy jsem článek psal ještě ani neexistovala, některé jsem dokonce z nepochopitelného důvodu úplně přehlédl. 

Třetí díl seriálu Top tenů se přesune žánrově na úplně jinou půdu. Žádné pomalé melodie, zvukomalebné klávesy či ženské vokály s akustikou. Přišel čas na opravdové metalové nářezy. Připravil jsem si pro vás deset ukázek brutálních skladeb, jenž vám zaručeně zvednou adrenalin. 

V dalším ze svých top 10 trochu změním žánr. Vezmu si do parády moderní elektronickou hudbu, konkrétně trance. Půjde o méně známé skladby, vyskytující se zpravidla v dlouhých setech. Identifikace některých z nich mě sice stále mnoho úsilí, ale na druhou stranu jsem rád, že se nyní o ně mohu podělit. Ze známějších interpretů nevynechám samozřejmě Armina či Quicksilvera, jiní se ale do užšího výběru nedostali.