Svůj čtvrtý článek na téma technická podpora jsem málem ztratil. Naštěstí na mě vypadl při úklidu redakčního systému, a tak jsem hned dostal téma, kterým otevřít nový rok. Sloupeček "Vytvořeno" mi říká listopad 2019, ale já vím, že už tehdy šlo o zážitek minulý. I tak jsem se rozhodl nechat text v původní podobě a po všech těch letech mohu jen doufat, že se služby daného operátora zlepšily. 

Tehdy jsem dostal nabídku, která se neodmítá, a tak jsem se konečně rozhoupal přejít z kreditu na paušál. Teď si řeknete, že je mi buď 10, že žiju v pravěku nebo u rodičů v garáži - ale pravda je taková, že už jsem jeden paušál měl, tak k čemu druhý, že. Ale tentokrát tomu bylo jinak. Povím vám příběh o přechodu z jednoho operátora k druhému při zachování čísla. 

Začalo to jednoho deštivého odpoledne, kdy mi volala paní z O2. Jak už tomu bývá, snažila se mi nabídnout nějaký super-ultra notebook za pusu, když si k němu vezmu ještě internet. Hezké... Ale já od vás jeden internet už mám, povídám jí, na co druhý? Mezi lidi nechodím a kdybych chtěl tarif věnovat někomu "blízkému", už by to byl stalking. Tak co kdybyste mi nabídla něco, co reálně využiju? A skutečně, prodeje chtivá paní se chytila a nakonec jsem se chytil i já, protože nabídka to opravdu nebyla špatná. Ale reklamu dnes dělat nechci. 

O2 po mě potřebovali ČVOP kód (Číslo oprávnění pro přenos), bez kterého nemohl být přenos čísla úspěšně dokončen. A tím to vše začalo. Aneb jak se zdánlivě snadný úkon, který zabere maximálně 5 minut, protáhl na 5 dní.

A bylo tu hned několik komplikací, za které jsem nemohl buď vůbec, nebo nevědomě. První klacek pod nohy je zákaznický kód Vodafone. Pokud máte předplacenou kartu, je k ní i kód, který zadáte při každého hovoru na zákaznickou linku. Jenže já ho neměl. Když jsem si naposledy pořídil nový telefon a nechal vyměnit simku za menší, říkali, že mi ho pošlou. Samozřejmě neposlali, ale mně to bylo tak nějak fuk. Doteď jsem to zvládal i bez něj. Jenže jak jsem zjistil, bez hesla jsem pro ně ten největší lidský póvl, který jim nestojí ani za přepojení na živého člověka.

Mám zkušenost už od všech tří operátorů, kterým jsem volal na zákaznickou linku z konkurenční sítě. Jenom a pouze tady se mi nepovedlo projít přes automat.

Druhý zádrhel byl ve změně čísla: dřív se na zákaznickou linku Vodafone volalo přes *077 - takhle jsem měl číslo v telefonu uložené a takhle vždy fungovalo. Nyní ho vytočím a prý nemám právo. Hm, super. Takže budu muset volat na delší verzi čísla, a to 800 77 00 77. Jenže tady zase nedává smysl, proč mě nepřepojit - co když chci přestoupit od konkurence, že?

Je to samozřejmě *77 bez nuly, ale jak má člověka vůbec napadnout, že se něco změnilo, když na něj vybafne hlášení, že nemá právo. Opravdu jsem si připadal jako ten nejnižší peasant... Celé to probíhalo asi nějak takto:

Pondělí. Snažím se dovolat na Vodafone linku. Číslo samozřejmě nefunguje, a tak zkouším jeho delší variantu. Jednou, dvakrát, třikrát, pak mě to přestává bavit.

Úterý. Opět se snažím dovolat na Vodafone linku. Zkouším jiné denní doby, opět bez úspěchu. Tentokrát se pokouším obnovit zákaznické heslo, ovšem ani tady se nedaří. Aplikace vyhodí chybu - pokaždé nějakou jinou a heslo obnovit nelze. Sorryjako, ale tohle si fakt opravte.

Středa. Vodafone volá mě! Že prý jsem se s nimi snažil spojit a o jaké služby mám zájem. Říkám, že můj zájem o služby už skončil. Ale slečna je prý z obchodního, a tak můj požadavek nemůže vyřešit. (Jde mi jen o zaslání ČVOP kódu.) Prý se musím stavit na prodejnu. Celou dobu se snažím tuto cestu ušetřit, ale tak co už. Navečer vyrážím směr prodejna.

Vybaven účty za dobíjení kreditu se snažím dokázat pánovi, jsem to opravdu já. Po chvíli dohadování naštěstí potvrzuje mou identitu. Co ale nechápu já, je, že za ty roky, kdy se pokaždé do telefonu představím, si nemohli to jméno ke mně napsat. Asi byli pokrokoví a měli GDPR i v době, kdy ještě žádné GDPR nebylo. Pán na prodejně se loučí se slovy, že mi kód pošlou maximálně zítra. Jo a také jsme obnovili heslo. 

Čtvrtek. Kód nedorazil.

Pátek. Volám na Vodafone linku. Ale mám heslo! Teď se cítím jako střední šlechta, teď už to musí vyjít. A fakt že jo! Konečně jsem se dostal k titulku článku a můj rozhovor s operátorkou Vodafone proběhl. Slečna se mě nejdřív zeptala, kolik budu platit u konkurence. Po mé odpovědi si jen ufrkla "hm, tak to jo", slíbila zaslání kódu a já se rozloučil. Přišel asi za 2 minuty.

Tak co, milý Vodafone, nedalo by se to řešit lépe?