Recenze

Minulý rok Arkona, letos Finntroll, Korpiklaani a hned další týden Ensiferum. Ani na tomto koncertě dalších severských velikánů jsem nesměl chybět. Brno poslední dobou opravdu přeje folk metalu. A poslední z mých oblíbených kapel, Dalriada, byla pro změnu na Heathern Striku. 

První z letošních lákavých koncertů jsem stihl hned třetí víkend v lednu. V rámci Heidenfestu 2026 k nám zavítali folkmetaloví velikáni Finntroll a Korpiklaani. A s nimi i několik dalších kapel, které večer příjemně doplnily. Folk patří k žánrům, které v posledních letech poslouchám asi nejvíc, takže bylo jasné, že na této akci nesmím chybět. Navíc se konala doslova za zadkem. 

Předposlední únorový víkend Brno opět hostovalo Folk / Black metalový festival Heathen Strike. Po několika letech, kdy se mi účast z různých důvodů nedařila, jsem se na něj konečně dostal. 

Nedělní večer měl jediný cíl: užít si koncert se vším všudy. Po dvou letech k nám opět zavítala britsko-česká formace Cradle of Filth. Ještě aby ne, když 2 členové jsou nejen Češi, ale i Brňáci. Jako místo hříchu byla opět zvolena Fléda a tím bylo jen potvrzeno, že na takové akci nesmím chybět. 

Bubny silou Thórova kladiva a kytary ostré jak Ódinův oštěp se rozduněly na úsvitu nového roku v Brně. Na halu Vodova byli povolání všichni bratři, kteří nosí v srdci pravý metal. Další kvalitní kapelu, co mi zahraje téměř za rohem, jsem nemohl vynechat; jinak bych zahynul ocelí. 

Jen pár dnů po předchozím koncertu k nám zavítali další metaloví velikáni, britsko-česká formace Cradle of Filth. Po sedmi letech byli opět v Brně a každý zarputilý fanoušek byl povolán na místo. A protože kvalita studiových desek šla v posledních letech strmě nahoru, nedalo se očekávat nic míň, než kvalitní nářez se vším všudy. Předkapelu Naraka ani druhého hosta Alcest jsem neznal, ale i tady jsem byl rád, že zase uslyším něco nového. 

Poslední dva roky nebyly velkým akcím moc nakloněné. Kapely rušily, co mohly, a pokud se některá z akcí zázrakem uskutečnila, interpreti mě zpravidla nezvládli nalákat. To se ale konečně zlomilo tento měsíc, kdy jsem koncertu Moospellů už odolat nedokázal. A tak se stalo, v časech mezi covid-zombie apokalypsou a nukleární apokalypsou, že jsem po dlouhé době konečně vyrazil na kvalitní metálek. 

Třetí únorovou sobotu se v brněnské Melodce rozduněly severské rytmy doplněné o flétny, dudy a jiné zvláštní nástroje. Když jsem na Facebooku náhodou narazil na událost Heathen Assault over Brno, už podle seznamu žánrů jsem věděl, že přesně tohle se mi bude líbit. 

Další ročník proběhl a já mám za sebou další večer, který bych nemohl strávit lépe. Tentokrát budu asi trochu víc kritický, ale možná je to jenom v hlavě. Ne proto, že by se mi filmy nějak nelíbily; snad kvůli mému vysokému očekávání. Jak vylepšit film, který už je dokonalý? Dokáže ho live dabing posunout na další úroveň? Lze natočit ještě lepší film o metloších, než byl Smrtgasmus? Možná... Však to za chvíli zjistíte. Já už to vím.

Už třetí rok jsem měl to štěstí navštívit úžasnou projekci Festivalu otrlého diváka. Regionální repete opět uvedlo 3 filmy, z toho 2 horory a jeden takový nezařaditelný počin - to nejzajímavější musí být hlavní film večera, že ano. S živým dabingem, nutno dodat. Zase se budu opakovat, ale kdo nezažil, nepochopí. Přeložené dialogy doplněné o hlášky dabujících jsou natolik silný zážitek, že samy o sobě promění hrozný film v kouzelnou podívanou. A film Exodus do Šanghaje nebyl výjimkou.