Archív měsíce prosince, rok 2022

Aneb to nejlepší ze žraločích béček. Pokud čekáte vážně myšlené filmy, pokud hledáte půl století staré klasiky, jste na špatném místě. V mém žebříčku je místo pouze pro béčkovou zábavu, špatné CGI a tragické dialogy. Tato zábava je ale mnohdy lepší, než vážně myšlený film. A jako správný žraločí fanoušek musím do světa internetu vypustit svůj vlastní TOP 10. 

Ale jen ty špatné. Když si totiž na Googlu vyhledáte nejlepší dinosauří filmy, vyskočí na vás všechny ty Jurské parky, Doby ledové a podobně věci. To ale nechci. Když si vyhledáte nejlepší dinosauří béčka, dostanete šílenosti ze 70. a 80. let; ani ty nejsou žádané. Já raději filmy novější, byť s CGI na úrovni právě těch osmdesátek. A protože dinosauři jsou hned po žralocích má nejmilejší monstra, připravil jsem si výběr vlastní. 

Stejně jako každý rok, i letos jsem na Vánoce připravil nový seznam ukrutně špatných filmů. Internetový Ježíšek bude určitě bohatý, protože podobné články tu budou alespoň 3. Dnes se mimo jiné podíváme na třetí pokračování Titaniku, jeden vážně myšlený katastrofák a chybět nebudou samozřejmě ani žraloci. Žraloci nesmí nikdy chybět. 

V dalším článku na věčné téma seriálů se podívám na všechny nové sezóny předloňského roku, ať už jsem o nich psal nebo ne. Spousta z nich mile překvapila, a protože v pár případech dokonce druhá řada překonala první, seřadím vše dle výsledné spokojenosti.

Následující text si tu potřebuji spíš odložit, abych na něj mohl linkovat z příštího článku. Tím je velká rekapitulace všech pokračování, co jsem v roce 2020 sledoval. Ale před tím je tu ještě pár titulů, kterým bych rád věnoval odstavec či dva. 

Christopher Nolan (Interstellar, Inception) opět dokázal, že umí. Vytvořil špionážní příběh, který je zacyklený sám do sebe. Naprosto a totálně. A protože popis na CSFD toho člověku fakt moc neřekne, zkusím to rozvést trochu víc. Snad vás  navnadím. Pokud ne, mělo stačit jediné: Nolan. Sci-fi.