Magic: the Gathering

Nový rok je v plném proudu, a tak je nejvyšší čas na nové decklisty. Opět vám nabídnu rekapitulaci FNM balíčků, která také slouží jako takový online archív všeho, co jsem kdy hrál. A možná vás i trochu inspiruje. Loňský rok se opět nesl ve znamení všemožných variací na černou, což se změnilo až s posledním deckem. Ten hrál naopak všechny 4 barvy, jen ne černou. Některému se dařilo, jinému méně, ale já si užil dobrou hrací sezónu, a to se počítá. A poprvé skoro po dvou letech jsem si zahrál bez Thoughtseizy či Inkvizice. A zjistil jsem, že i taková hra mě může bavit.

Poslední formát, jehož historii jsem se z pohledu vlastních balíčků nevěnoval, byla Legacy. Když jsem se k MTG po dlouhé době vracel, tak právě Legacy byl formát, na který jsem se zaměřil jako první. Standard se mi ještě řešit nechtělo, žádný Modern neexistoval a Extended už byl nějakou dobu na cestě k záhubě. Hlavně jsem si chtěl zahrát všechny ty staré karty, co jsem znal. A protože ani s počáteční investicí jsem to přehánět nechtěl, rozhodl jsem se jít cestou jednobarevných balíčků. Jenom pro zajímavost: Legacy před pěti lety stála asi stejně, jako dnes Modern. Možná i míň, vezmu-li v potaz průměrnou Tier 1 trojbarvu.

Další rok je za námi a já vám slíbil drobnou rekapitulaci modernových balíčků, které jsem měl to potěšení vyzkoušet. Vše se neslo v barvách Abzanu, na který jsem přesedlal snad ve všech formátech, které aktivně hraji: Multiplayer EDH, Tiny Leaders, Modern a první polovinu roku i Standard. Jenom to věčné přehazování fetchek z balíku do balíku je poněkud otravné... I přes to je ale černo-zeleno-bílá kombinace mému srdci nejblíž, a tak k ní chci směrovat na každém formátu, kde je to možné. Byť jsem větší část roku hrál BW Tokeny, abzaních decklistů bude v článku víc. Podíváme se na Angel Pod, Collected Company, klasický Junk Midrange a již zmíněné BW Tokeny.

Když čtu články o MTG na jiných serverech, vždy se koukám hlavně po decklistech. Decklisty mám rád. Buď pro inspiraci, abych věděl, co sám hrát. Také pro přípravu, abych naopak věděl, na co se nachystat. Ale někdy jenom proto, abych si trochu zavzpomínal. A právě o tom posledním bude dnešní článek. Dal jsem dohromady 5 decklistů z minulosti, které mají jednoho společného jmenovatele: jsou svým způsobem šílené. Podíváme se na 2 balíky myšlené vážně, jeden ve stylu co dům dal a dva hodně za hranicí. Byť balíčků podobného stylu mám v zásobě o něco málo víc, nechci to tu zase "předecklistovat"... Začneme jedním skutečným balíčkem na skutečné turnaje, který dokonale splnil úsloví "bláznům štěstí přeje". Bude řeč o Fritce na Vintage.

Sezóna aktuální Standardu už pomalu končí, takže je vhodný čas podívat se na bloky Theros a Khans of Tarkir, které byly ovšem z mého pohledu nezajímavé a možná i trochu nudné. To také dokazuje jediný balíček, o kterém budu v dnešním článku mluvit: Abzan Midrange. A právě kvůli zklamání z uplynulého Standardu s ním mám tak trochu zaječí úmysly: příští rok se také mění logika rotací. Ale zpět na začátek: na podzim 2014 vyšla edice Khans of Tarkir a očekávaný reprint fetchek.

Jakmile se objevil celý spoiler, bylo jasné, že mohu zůstat u stejné trojbarvy, kterou jsem hrál před koncem cyklu. Bílo-zeleno-černá kombinace, do té doby známá jako Junk, dostala mimo jiné i vlastní jméno: Abzan. Všechny ty Sylvan Caryatidy a Courser of Kruphix už jsem vlastnil, takže fakt, že cena poskočila na dvojnásobek až třínásobek mě ani tolik netrápil. Sehnal jsem Nosorožce, nějaké Vtáky a byl jsem připraven vyrazit do boje.

V posledním článku mapujícím mé cesty po FNM turnajích se vrátím až na úplný začátek. Psal se rok 2010, právě vyšla edice Scars of Mirrodin a já se po dlouhé pauze vrátil zpět k hraní MtG. Původně jsem začal stavbou Legacy balíku, protože jsem nečekal, že by mě stále rotující Standard mohl zaujmout. Když jsem ale Mono Black na Legacy konečně postavil, zjistil jsem, že většina karet je právě ze Zendikar bloku, takže úprava na dvojku bude pouze kosmetická. Navíc právě vyšla poslední edice do bloku, New Phyrexia, která přinesla spoustu nových a velice šikovných karet.

Dnešní článek bude taková vzpomínka na Zendikar a Scars of Mirrodin blok, kdy jsem sice vyzkoušel pouze jediný balíček, ale o to lépe jsem ho měl nahraný a o to víc mě bavil. Dokonce jsem našel i podrobně popsané matchupy z té doby, a tak si myslím, že rozbor Mono Black Midrange si zaslouží samostatný článek. Nejen proto, že balíček byl překvapivě efektivní ale hlavně z důvodu, že Mono Black je u mě taková srdcová záležitost.

V dalším pohledu do historie Standardu se budu věnovat blokům Scars of Mirrodin a Innistrad. Balíčků, které jsem vyzkoušel, jsem napočítal asi 12, ale z větší části to byly experimenty, které snad ani nestojí za zmínku. Vše se neslo převážně v modro-černých barvách se zombíky všude, kam se člověk podívá. Karty jako Delver of Secrets, Snapcaster Mage, Geralf's Messenger či Birthing Pod tehdy definovaly formát, i tak zde ale byla spousta prostoru pro různé zajímavé balíčky, které sloužily spíš k pobavení než k vítězství. Zendikar právě odrotoval, čas zombií měl teprve přijít a já chtěl začít s něčím jednoduchým. Nabízely se buď Iluze nebo Infect. (Symbol za názvem opět definuje, jak se mu dařilo či nedařilo, respektive výsledky byly dostačující.)

V dalším dílu svých ohlédnutí na Standardové balíčky vezmu pod lupu období Innistrad a Return to Ravnica. Přítomnost 2 různých duálů na libovolnou kombinaci barev otevřela spoustu prostoru k experimentování, ovšem těch decků, co by se dlouhodobě uchytily zase tolik nebylo. Sám jsem jich také dost vyzkoušel, ale můj BUG Aggro-Control, jehož pilotování mě bavilo asi nejvíc byl nešťastně slabý... Formát se po delší nadvládě dvoubarevných decků ve spřátelených barvách změnil, i tak ale musím říct, že zrovna tyto dva bloky mě zrovna nebavily. Na jednu stranu jsem si vyzkoušel spoustu balíčků, na stranu druhou byl právě tohle důvod, proč mi Innistrad+RoR nebyly moc po chuti.

Když začal místní obchod pořádat pravidelné úterní turnaje ve formátu Modern, stal jsem se okamžitě pravidelným návštěvníkem. Byť jsem aktivní hráč Standardu, eternal formáty mě vždy lákaly o něco víc. Budgetový balíček jsem měl ke svému štěstí hotový už asi rok, takže jsem akorát vzal krabičku z šuplíku a šel jsem si zahrát. Aggro Elfy jsem měl už postavené, balík byl vlastně nachystaný ještě v době, kdy jsem ani nevěděl, jestli se s ním na nějaký Modern dostanu. Ale něco jsem prostě měl.

Sérii článků s decklisty standardových balíků bych rád otevřel aktuálními edicemi, a to Return to Ravnica, Theros a Magic 2014. Většiny karet, které mají na podzim odrotovat a které už nepořebuji jsem se zbavil, takže myslím, že mohu vše zveřejnit už teď. K seznamu karet vždy přidám krátké povídání proč jsem se daný balík rozhodl hrát, jak se mu dařilo a možná i nějaké zajímavosti kolem a dokola.

Oproti minulým sezónám jsem vystřídal mnohem menší množství decků, takže z celkových pěti rozeberu tři. Po rotaci Innistradu jsem se postavil klasický White Weenie se splashí. Tedy úplně klasický nebyl, ale k tomu se ještě dostanu. Důvody byly 2: v prvé řadě to byl balík, který jsem si už dlouho chtěl zahrát a v druhé řadě byly nové karty poměrně snadno k sehnání. Nic zbytečně předražené do začáku, takže na první FNM po rotaci jsem byl připravený takřka okamžitě.